Okolnosti založení hradu Kumburku, dříve zvaného Goldenburk nebo Kolburk, nejsou dostatečně známy. Z pozdějších písemných zpráv se jeví jako pravděpodobné, že hrad založili okolo roku 1300 příslušníci mocného rodu Hronoviců (zvaného též Načeratici), kteří přišli do této oblasti snad již v polovině 13. století. Byl to především Pakoslav, s nímž zřejmě bezprostředně souvisí založení Staré Paky.

První známý majitel Kumburku je z písemných zmínek Markvart z Goldenburka ze starého severočeského rodu markvartických Vartenberků.

Markvart z Goldenburku

Páni z Vartenberka

V roce 1406 hrad kupuje Jan Krušina z Lichtenburka (1410), vlastník hradu a zboží Opočno, nejvyšší purkrabí Pražského hradu a hejtman Svídnického knížectví. Jan následujícího roku zemřel a hrad převzal nejstarší z jeho 3 synů Hynek. Hynek Krušina z Kumburku byl velkým příznivcem husitů, patřil mezi 425 českých pánu, kteří podali protest proti upálení Mistra Jana Husa. Na počátku roku 1420 zorganizoval tábor lidu na hoře Oreb a odtud v jeho čele vytáhl na pomoc Praze proti králi Zikmundovi. Při tomto tažení dobyl a vypálil klášter Hradiště nad Jizerou. Pražané jmenovali Hynka Krušinu z Kumburku hejtmanem pražských husitských vojsk, kterým velel v bitvě u Vyšehradu (1. 11. 1420). Význam Hynkovy osoby stoupl v červnu 1421 na sněmu v Čáslavi, kde byl zvolen za panský stav do ustavené rady dvaceti správců království. Někdy po roce 1426, kdy převládly neshody s Táborem, přešel na stranu krále Zikmunda. V květnu roku 1454 Hynek Krušina z Kumburku umírá. Po jeho smrti Kumburské panství spravoval syn Vilém Krušina společně se svým synem Haymanem. Roku 1486 umírá Haymanův otec a o dva roky později Krušinové z neznámých příčin o panství přicházejí.

Osudy hradu a panství Kumburk po několik let nejsou známy. Proto nevíme, kdy a jak jej získal pan Jan Žehušický z Nestajova (1520), pán na Žlebech a Tupadlech u Čáslavi.

Žehušičtí z Nestajova

Bartoloměj Minsterberský

Hrad přešel, opět neznámo kdy a jak, na Bartoloměje, knížete Minsterberského - vnuka českého krále Jiřího z Poděbrad. Kníže Bartoloměj Minsterberský zemřel roku 1515 (utopil se v Dunaji u Hainburka při ztroskotání lodi).

Zřejmě od jeho potomků odkoupil zboží Kumburk pan Jindřich Berka z Dubé, mezi lety 1517 – 1524 hejtman Hradeckého kraje. Avšak roku 1529 drželi Kumburk již Trčkové z Lípy, jmenovitě Zdeněk.

Berkové z Dubé

Trčkové z Lípy

Od té doby přestal být Kumburk definitivně využíván jako obydlí majitelů panství, pomineme-li známou příhodu, kdy Zikmund Smiřický věznil svou dceru Elišku Kateřinu na Kumburku mezi

Smiřičtí ze Smiřic

Rudolf z Tiefenbachu

Panství Smiřických s městem Jičínem bylo základem pozdějšího Frýdlantského vévodství, které založil Albrecht z Valdštejna.

Páni ze Šternberka

V době třicetileté války se hradu zmocnili Švédové, kteří jej využívali jako opěrného bodu. Po třicetileté válce byl hrad, podobně jako další hrady, rozbořen z rozhodnutí císaře Ferdinanda III. roku 1658 o rozboření některých hradů v Čechách. Tyto hrady neměly být nadále pokládány za pevnosti vhodné pro využití při obraně země. K takovým hradům byl zařazen rovněž Kumburk. Císařský inženýr Pieroni sepsal po obhlídce hradu následující dobrovzdání. Hrad Kumburk, jehož plán je dnes bohužel nezvěstný, popsal následovně:
"Kumburk, starodávný hrad vystavěný za časů templem, patřící k panství Jičín a ležící jednu míli cesty odtud, stojí na vysoké skále, zarostlý hustým černým lesem. Tato skála stojí zcela holá a není z jiného místa ovladatelná, naopak se z ní otevírá rozhled na mnoho mil po širokém okolí. Tento zámek je obklopen třemi pevnými a silnými hradbami s půlkruhovými věžičkami stojícími na pevné skále, jak je patrné z půdorysu. Přestože jsou řečené hradby a věžičky (rondely) jíž velmi sešlé, přesto je do hradu tak těžký přístup, že nepřítel, který by se ho zmocnil, by se na něm mohl s malým množstvím vojáků dobře bránit a obtěžovat celý okolní kraj vybíráním kontribuce. Z té příčiny, protože jmenované místo nebo zámek je neobydleno a velmi poškozeno (přesto by však mohlo posloužit nepříteli, který by z něho mohl učinit zemi velké škody), nestojí v žádném důležitém průsmyku nebo na hranici, navrhuji, aby nebylo nadále udržováno, ale celé zbořeno."

Trauttmansdorffové

Roku 1710 koupil hrad Jan Josef hrabě z Trauttmansdorffu. Po jeho smrti, přešlo panství na jeho nezletilého syna Františka Norberta, který zemřel roku 1786. Jeho mladší syn Ferdinand byl roku 1805 povýšen do dědičného říšského i českého knížecího stavu pro sebe a své potomky, zemřel 1827. Kumburk zůstal v držení této linie a roku 1840 se jeho vnuk Ferdinand snažil zdevastovaný Kumburk zabezpečit, ze suterénu paláce nechal vyvézt sesuté zdivo. Už v této době byl Kumburk zejména díky širokému rozhledu oblíbeným cílem výletníků. Další pokusy o zabezpečení trosek hradu byly provedeny v letech 1939-41 Klubem českých turistů. Při nich byla opravena věž, vyčištěny sklepy a vyzděna opěrná zeď jádra hradu. V majetku knížat z Trauttmansdorffu zůstalo kumburské panství až do roku 1945, kdy jim bylo státem zkonfiskováno.

Dr. Tomáš Šimek a kolektiv "Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku - VÝCHODNÍ ČECHY (1989)"